Bojová umění a sporty jsou účinná podpůrná výchovná pomůcka pro zdravý rozvoj osobnosti, výuku komplexní mentální i fyzické sebeobrany a prevenci násilného chování u dětí

 

Z naší živočišné i lidské přirozenosti i historicky vyplývá, že člověk není tvor samotářský, ale je tvorem žijícím ve „smečce“. Smečkou je každý kolektiv počínaje rodinou a jeslemi a konče kolektivy ve škole, sportu, zaměstnání i v domech seniorů.

 

Vzhledem k tomu, že člověk ani žádný jiný živočich zároveň není stroj bez emocí, povahových rysů a vzorců chování, vznikají tudíž přirozené odlišnosti a jedinci se rozdělují velmi zjednodušeně například na ty silné, slabé, odlišnější a na ty, co jsou spíše neviditelní jako řadoví členové smečky.

 

Z výše uvedeného vyplývají nejen běžná komunikace, spolužití v té zdravé podobě s nezbytnou dávkou tolerance, sebereflexe, ohleduplnosti a respektu, ale i ty bohužel zcela běžné nezdravé projevy u mnoha jedinců ovlivněné egem, povahovými rysy osobnosti, výchovou s chybnými vzorci chování i různými patologickými vlivy.

A s těmi negativními vzorci a rysy přicházejí veškeré nezdravé projevy ve „smečce“, kdy velmi často ti silní začínají ubližovat těm slabším a odlišným. Tyto projevy jsou staré jako lidstvo samo a vzhledem k uvedenému faktu, že nejsme stroje, tak nelze očekávat, že toto změní nějaké nařízení, nějaká ideologie či někdo „nad námi“. Nikoliv, jedinou obranou proti tomuto nepoměru sil je jejich vyrovnání. Tj. ti slabší a odlišní se musí stát silnějšími. Bojová umění a sporty nejen v případě dětí mohou být velmi účinným výchovným pomocníkem, který se v rukou kvalitního učitele stává prostředkem, který umí pomoci těm, kterým je ubližováno, aniž by byli učeni k násilí a rvačkám. Naopak, násilí jako obrana hrozí vždy primárně ze strany těch, kteří jsou bezradní a zahnaní do kouta. Toto je opět stejné v celé živočišné říši. Ani tzv. bojový pes není bojový, pokud k tomu není vychován a i milá čivava prokousne člověku ruku, pokud ji zažene do neřešitelného ohrožení.


Bojová umění a sporty měly a mají historicky vliv na formování na zdravý rozvoj osobnosti člověka, avšak pouze v případě, že vědomosti, dovednosti a časté tzv. kodexy chování jsou předávány trenérem, učitelem či mistrem, který je osobou bez vlastních negativních či snad patologických vzorců chování. Funkčnost výchovné pomůcky v podobě bojových umění či sportů tkví zejména ve formě, jakou jsou předávány žákům od počátku výuky až do pokročilejších dovednostních stupňů.

Není důležité, zda dítě chodí do kroužku Wushu, Krav Maga, Karate, Judo, Aikido či Taekwondo.
 

Je důležité, aby cílem výuky bylo vychovat z každého dítěte zdravě sebevědomého a čestného člověka s notnou dávkou osobní statečnosti, s vlastním názorem, s tolerancí a úctou k druhým, s nenásilným chováním a s nezbytnou sebeúctou. Pokud je kroužek  veden takto a učí děti přijímat i děti s „odlišnostmi“ bez posměšků a šikany, je z velké části vyhráno, neboť šikana, xenofobie a další škodlivé jevy ve „zdravé smečce“ s takto vychovávanými jedinci nefungují a tyto děti posléze jako teenageři a dospělí mohou tyto zdravé vzorce chování přenášet dále do dalších kolektivů=smeček.