V posledních 6 letech jsem se zaměřil v trenérskou a metodickou práci s dětmi prostřednictvím výuky sebeobrany ve spojení s prvky přípravky pro bojové disciplíny. Hlavním důvodem je skutečnost, že bojová umění a bojové sporty se jednoznačně ukazují jako účinná podpůrná výchovná pomůcka pro zdravý rozvoj osobnosti, výuku komplexní mentální i fyzické sebeobrany a prevenci násilného chování u dětí.

Z naší živočišné i lidské přirozenosti i historicky vyplývá, že člověk není tvor samotářský, ale je tvorem žijícím ve „smečce“. Smečkou je každý kolektiv počínaje rodinou a jeslemi a konče kolektivy ve škole, sportu, zaměstnání i v domech seniorů.

Vzhledem k tomu, že člověk ani žádný jiný živočich zároveň není stroj bez emocí, povahových rysů a vzorců chování, vznikají tudíž přirozené odlišnosti a jedinci se rozdělují velmi zjednodušeně například na ty silné, slabé, odlišnější a na ty, co jsou spíše neviditelní jako řadoví členové smečky.

Ono se o tématech jako šikana atd. hodně mluví, ale ve skutečnosti se pro zlepšení vztahů mezi dětmi té skutečné práce dělá strašně málo. Je to „horký brambor“, který se velmi často „háže pod stůl“, neboť se jej každý bojí.


Z výše uvedeného vyplývají nejen běžná komunikace, spolužití v té zdravé podobě s nezbytnou dávkou tolerance, sebereflexe, ohleduplnosti a respektu, ale i ty bohužel zcela běžné nezdravé projevy u mnoha jedinců ovlivněné egem, povahovými rysy osobnosti, výchovou s chybnými vzorci chování i různými patologickými vlivy.
A s těmi negativními vzorci a rysy přicházejí veškeré nezdravé projevy ve „smečce“, kdy velmi často ti silní začínají ubližovat těm slabším a odlišným. Tyto projevy jsou staré jako lidstvo samo a vzhledem k uvedenému faktu, že nejsme stroje, tak nelze očekávat, že toto změní nějaké nařízení, nějaká ideologie či někdo „nad námi“. Nikoliv, jedinou obranou proti tomuto nepoměru sil je jejich vyrovnání. Tj. ti slabší a odlišní se musí stát silnějšími. Bojová umění a sporty nejen v případě dětí mohou být velmi účinným výchovným pomocníkem, který se v rukou kvalitního učitele stává prostředkem, který umí pomoci těm, kterým je ubližováno, aniž by byli učeni k násilí a rvačkám. Naopak, násilí jako obrana hrozí vždy primárně ze strany těch, kteří jsou bezradní a zahnaní do kouta. Toto je opět stejné v celé živočišné říši. Ani tzv. bojový pes není bojový, pokud k tomu není vychován a i milá čivava prokousne člověku ruku, pokud ji zažene do neřešitelného ohrožení.